OSVÍCENÍ CO JE TO?
Je mnoho vět, které to popisují někdy moc vědecky, jindy naopak velice jednoduše. Ano, co názor to pravda, ale co je vlastně osvícení? Je to stav nebo je to vědomí? Pokusím se vám jednoduše popsat, co mě učili znát. Kdo mě toto učí a učil, vám psát nemusím. Slyším už od mládí, vidím od zážitku klinické smrti, zkrátka žiji ve dvou světech. To, že jsem dnes začala trochu jinak, není proto, abych vás oslnila ale proto, abyste pochopili, že nejsem opravdu odchovancem kurzů, ale učitele mám jinde než zde v pozemské rovině.
Na druhou stranu si o sobě nemyslím, že jsem úletový člověk. Jsem nohama na zemi a ti, kdo mě znají, říkají, že jsem obyčejná ženská. Ano je to proto, že to, že vím, mě neodlišuje od jiných. Naopak žiji na Zemi, mám tělo, rodinu a díky Bohu zdravý rozum.
Jsem zastáncem člověčenství a jednoduchosti, neboť v tom je krása života. Nač jsou složité výklady. Stačí znát svou duši a nemusím se zabývat složitými výklady duchovního světa .
Tento úvod jsem zvolila proto, abyste sami mohli posoudit a vytvořit si svůj náhled na to, čemu se říká osvícení.
Cesta k tomuto stavu je dlouhá. To, že se po této cestě šlape těžce, je taktéž pravda. To, že projdete několika pozemskými zasvěceními vám sice dveře otevře, ale šlapat už musíte sami. Jak a kam jít, to je další otázka, kterou mě lidičky často pokládají.
Je mnoho rovin a úrovní, kterými musíte projít. Na těchto rovinách a úrovních musíte skládat zkoušky, které jsou vám vloženy do vašeho reikarnačního plánu, jak z boží vůle, tak z vaší vůle. Zkrátka váš plán práce tady na Zemi je plánem dohody mezi vyšší vůlí a vámi jakožto duší, která dostala povolení k sestupu na pozemskou úroveň. Jak se vybavuje na cestu dolů a co vše předchází jejímu vtělení, o tom napíšu časem.
Při plnění jednotlivých úkolu, které plníte aniž byste tušili, že se jedná o duchovní úkol, dochází k tomu, že vaše duše se zbavuje starých nánosů věcí z jiných reinkarnací. Jednou z duchovních zkoušek je třeba naučit se přijmout člověka i s jiným názorem. Přitom se učíte jako člověk toleranci. I nahoře tolerují naše názory a někdy si myslím, že už z nás musí být hodně unavení. Další příkladem zkoušky je třeba naučit se nebýt sobcem. A přiznejme si, že toho sobectví je mezi lidmi dost. Není to jenom o penězích, ale o duchovním sobectví. Vždyť ti, kteří vymění službu světlu za svůj prospěch, právě nezvládnou zkoušku na jedné z těchto úrovní.
Tato úroveň se nachází na samé hranici astrálu. Někdy je to jedna ze zkoušek, kterou spousty duší neustojí. A tak si toto ponesou do dalších životů.
Dalším příkladem může být zkouška lásky, milovat a přitom nechtít nic zpátky. Tady na Zemi tato zkouška může probíhat například ve vašem postoji ke svým bližním. Je mnoho rodičů, ale i dětí, kteří si lásku představují pod pojmem dáš tak tě budu milovat. Láska mezi dětmi a rodiči by měla plynout bez podmínek, měla by jenom být. Na duchovní rovině se projeví jako láska s podmínkami, která vytváří bloky a závazky, které po staletích duše v sobě nese a není schopna se jich zbavit.
Například závazek já ti dám světlo, ale co mi dáš ty? Pokud někomu pošlu světlo neměl bych se tím chvástat a neměl bych mu připomínat, že za jeho světlo v něm můžu já. To je zkouška lásky. Opravdová láska na duchovní rovině slouží a nečeká chvalozpěvy, nečeká odměny ani popularitu. Ona jenom udělala to, co bylo jejím posláním. I andělé nečekají odměnu, když vám jdou pomoci. Všechny zkoušky probíhají samozřejmě na rovině fyzické. Je to proto, že jsme duše a v této chvíli máme pozemské tělo. Tak kde jinde by měly probíhat zkoušky? Nahoru do vyšších rovin nás vezmou v případě pozitivního výsledku. Tak nám oznámí, že jsme prošli další zkouškou. V té chvíli přichází nejen změna energií vašeho těla, změna vašeho myšlení, na duchovní rovině dostáváte zasvěcení a tím i povolení vstupu do roviny, kterou jste zvládli . Zároveň dostáváte i odměnu ve formě ochrany a posílení energií, která se vyznačuje předáním určitých artefaktů. Tyto jsou vaší vizitkou, vysvědčením i ochranou nejen pro tuto úroveň, ale i pro úrovně, které jsou níže. Pro úrovně víš opravdu slouží jako vysvědčení a tím se posunete k dalším zkouškám a dalšímu duchovnímu postupu vzhůru. Každé toto období může být u každého jedince jinak dlouhé, u někoho rok u jiného 15 let, proto umělé posuny ve formě pozemského zasvěcení vzhůru mají význam jenom pro otevření dveří, ale zkoušky nás stejně neminou, pokud to myslíme vážně.
Ten, kdo probudí prvních 7 čaker, není osvícený. To je jenom duše připravená na zkoušky a přechod do vyšších pater. Hodně často slyším, že se mluví o napojení na vyšší já. Tam nahoře má každý z vás svoji boží předlohu. Nachází se tam tělo, které nám bylo dáno nejen jako předloha těla, jež máme svými reinkarnacemi oživit, a zároveň nám bylo dáno jako ukázka těla i duše jaké by nás rád viděl ten, kdo nás tvořil, tedy ten, ke kterému se domů vracíme, ke stvořiteli. Ve chvílích, kdy mi bylo ouvej, jsem hodně často říkala slova: „Bože ať jsem taková, jakou ty mě chceš a ne taková, jaká já chci být." Vždycky jsem slyšela odpověď: „Nechceme z tebe ovci, přejeme si z tebe vychovat samostatně myslící duši. Takovou, která si bude vědět rady a zároveň bude znát i boží vůli."
Napojením na vyšší já nevzniká nic jiného než to, že jste pod kontrolou strážce vaší předlohy. Tuto duši jednotlivými životy oživujeme a tím dochází k oživení ve vyšších dimenzích. Ten, kdo nahlíží výš a tvrdí, že je osvícený tomu moc nevěřím. Protože pokud tady dole nemá duši celistvou, nemůže ani nahoře být živý. Živá duše je to samé, jako když tady dole cítíte doteky, nemluvíte s energií, mluvíte se živou bytostí, s mistrem, andělem. Vždyť i on byl kdysi duší, která šla k tomu čemu se říká osvícení. Je to zkrátka to samé, jako vidět tento svět tak, jak vidím tady dole.Tady je fyzická rovina, tam je jemná a přece hmotná.
Jak chodíte tady dole, tak oživená a zhmotněná duše musí umět chodit nahoře.
Dovršením tohoto zhmotnění je dokončen váš vývoj a poté přejdeme do úrovní, kde podle hierarchie řazení, přecházíte do sféry, kde si samozřejmě zase neodpočinete. Tam nahoře je víc práce než tady dole. Někdy jsem se musela smát, když mi řekli, že se ulejváme. Oni mají jasné úkoly, které odkládat nelze. To jenom my máme výsadu, že můžeme poprosit o přibrzdění vývoje. A to jenom proto, jak jsem již jednou napsala, že z pohledu duchovního jsme děti.
Pokud dojde k přestupu vyššího těla do nižších rovin, většinou tento člověk je právě naopak člověkem, který o svém vítězství nikomu neřekne. Je to z toho důvodu, že nesmí brát sílu druhým, protože nejsou všichni takovými optimisty a tak se můžou zastavit ve vývoji proto, že mají pocit, že nikdy nemohou tohoto dosáhnout. Je to o pokoře a nechlubení se. Proč? Jednoduchá odpověď. Kdo z vás má předlohu nahoře opravdu živou o to víc ho život baví tady dole a nevyhýbá se ničemu, ani pláči ani smíchu, humoru a žije takový obyčejný život. Nepovyšuje se, neponižuje se, nechlubí se, že je výš. Zkrátka je to obyčejný člověk, protože ví, že vše má svůj smysl, ale hlavně si uvědomuje, co dřiny ho to stálo a co síly andělé museli vynaložit.
Dodržuje to, co je mu sděleno, protože poznal, že pokud udělá něco, co není v souladu z řádem, musí pak nést sám odpovědnost.
Boží vůle není nic tajemného. Je to jenom o tom, že například neléčím duši tam, kde nemám, nedělám machra, že vyléčím vše a neslibuji to, co nelze splnit. Mám na mysli to, co občas lidé čekají. Zázraky do tří dnů každému opravdu udělat nemohu. A přičarovat peníze za peníze mě dané, tak to taky nelze, raději jim pomůžu najít, kde je chyba. Potom se ptáme na další směr, popřípadě v souladu z boží vůli mohu nahlédnout do plánu na tento život a požádat o jeho změnu. Náhled na reinkarnační plán není náhled do ákašistické kroniky, jak si někteří myslí. Je to náhled a spojení se z tvůrci, kteří podle předlohy vytvořili váš plán, nejen podoby vašeho těla pozemského, ale zároveň vytvořením plánu práce, který jako duše máte na tento život určen.
Osvícení není dosažení odtržení se od reality života, osvícení je naopak přijmout život se vším, co život přináší. Člověčenství, radost z obyčejného života, smíření se z jakoukoliv formou bytí, tj. tolerovat vše, co není zrovna můj šálek čaje. Nezapomínejte, že my jsme svět nestvořili, je to o pokoře a obyčejnosti. Nebudujte si jiný svět odtržený od podstaty života.
Na závěr: Ten, kdo nás tvořil a tvořit bude, ví nejlépe, jací jste. Očekává od vás jedno -pochopení obyčejné lidskosti a pochopení obyčejné filozofie života a o tom život je. Ten, kdo spěchá nahoru bez toho, že by prokázal kvality, bude poslán na začátek.
Dnes ještě dovětek, slova psaná na závěr každého článku nejsou moje. Jsou sdělením.
Autor:  adminVydáno: 6.1.2011 22:34 Přečteno: 11701x |
Komentáře
Každý člověk je originál a proto má i jiný zážitek, ale důležité je, že dotyčný ví co zažil a jak toto procítil. Vyzrálejší duše má silnější zázitek ostatní mírnější. Toto jsou dost silné energie a díky Bohu k tomuto procesu sice jdeme sami svou pílí, ale nad námi ti co bdí nám nedovolí více co by nám mohlo i ublížit. Nezapomeňte, že duše i tělo musí dozrát energeticky. Musí být v souladu a naše těla jsou nedokonalá mám na mysli ....nevyčištěná. A tak přeji všem i ten sebemenší pozitivní zážitek. Vždyť i někdy málo potěší a díky tomu máme chuť se k tomu vrátit. Tak z vírou,vzhůru. Ahoj Zdena
Ta chvíle,kdy je člověk očištěn,seberealizován je prostě úžasná
Máte pravdu. Ta chvíle je úžasná, protože zjistíte, že život tady dole je mnohem lehčí.
A už znám i pár lidí s podobným zážitkem.Každý to nemá úplně stejně,i intenzita se může lišit..
Duchovní cesta je tak dlouhá, podle toho jak moc jsme toho v životě zažily a pochopily co je dobré a zlé.Když budete každý den činit dobrý skutek tak vás to posune o stupeň výš, ale když uděláte skutek špatný tak vás to shodí téměř na začátek vaší cesty.Nejlepší je hlavně věřit v to, že tuto cestu dokážete projít, protože ve víře je síla.
Osvícení je moudrost a té člověk dosáhne jedině tím, že bude uvažovat, mluvit i konat vždy tak, jak mu radí jeho srdce. Vhodný pro pochopení je film Mrazík, kdy Ivan měl hlavu medvěda a chtěl po kouzelném dědečkovi radu, jak se této kletby zbavit. Dědeček mu vysvětlil, jak byl pyšný a sobecký, měl rád jen sám sebe a tak se Ivan rozhodl, řekl: ,, dobře tedy, půjdu a budu dělat dobré skutky,,..dědeček zesmutněl a tiše dodal: ,, nic jsi nepochopil, vůbec nic,, .. Dobré skutky, které se rozhodl dělat podle svého rozumu, neměly žádnou cenu. Kouzlo pominulo až ve chvíli, když začal jednat podle svého citu, když uviděl hůl slepé babičky a rozhodl se hůl jí odnést. Tolik o filmu. Když člověk povýší rozum nad cit, sešel z cesty k moudrosti, někdo se na ní vrátí, někdo ji již nikdy nenalezne.
Cesta k moudrosti, nebo-li k osvícení je přímá a je-li rovná, nebo plná kamenů a bodláků, to záleží na každém člověku, jak si tuto cestu připravil.
Zdeněk
Je to cesta dlouhá,myslím že není těžký první krok,ale nesejít z cesty.
MLUVÍŠ MI Z DUŠE
.